Vánoce

Poslední dobou si začínám vážit čím dál víc stránky křesťanství skrz Vánoce.

Když jsem nastoupila před rokem a čtvrt do práce v Praze, čekala jsem, že jako mladá budu sloužit na Vánoce. Když jsem ty prvé nesloužila, byla jsem ráda, ale co vím, nějak sem to neřešila. Jen díky kamarádovi sem tehdá dojela ještě 23. večer domů a odjížděla zas 25., protože 26. jsem měla sloužit. (Pro zajímavost to byl onen kamarád, díky kterému jsem se zamýšlela nad tím, zda Jsme my ti dokanalí a praví.)

Tenhle rok jsem s tím počítala už tuplem. Však mladá su, i když nás tam mladých je dost, ale čekala jsem, že boj bude o Vánoční dny, kdo nebude sloužit. Ale ono to bylo naopak. Boj byl o to, kdo nebude sloužit o Silvestru!

Docela mě to zarazilo. Byla jsem sice ráda a služby o Vánocích bych brala jako součást své práce. I vzhledem ke svému věku. Ale když mi třebas kamarádka řekla, že klidně bude o Vánocích sloužit, že stejně doma rodina o Vánocích nebude nebo když jiným šlo o to, aby měly volno na Silvestra, aby mohly jít pít s kámošema - docela šok.

Je fakt, že jsme vyrůstala nebo jsem v kontaktu v převážné většině s věřícími, ale i tak ve škole nebo s oněmi nevěřícími, bylo vždycky prim být na Vánoce doma. I když pro mnohé, ani pro mě Silvestr taky nebyl tak v pozadí. Ale pořád jsem byla radši, že nemusím ani muknout a když na mě hold Vánoce "nezbyly", ráda budu sloužit o Silvestru. A jak!

Hutným přídavkem k tomu byl můj rozhovor s mým amerikánem. Aneb s pánem, s kterým jsem se poznala v naší počítačové společenské místnosti na ubytovně. Jednou jsme tu byli spolu a tak se dali do řeči. A pak bylo fajné sem opět přijít a povídat si. A tak nějak jsme došli na to, že su věřící. Byl překvapený. On učí na univerzitě a nějaké doktory a já byla první věřící Čech se kterým se setkal a který k jeho překvapení chodí i na mše a je, dejme tomu nějak aktivní. A tak sme se dostali i na Vánoce.

Ptal se mě, jak u nás doma probíhají. Já začala vyprávět. byla pro mě trochu potíž hodit to "to English", ale postupně jsem mu popisovala, jak přes den uklízíme a v poledne máme nějaké jednoduché jídlo, odpoledne jdeme na živý betlém, kde jsem několikrát sama byla a kde určitě bude letos i ségra a brácha. Zároveň se tam potkáme se známými a popřejeme si hezké Vánoce. Taká fajná atmosféra. A večer se všichni oblečeme do svátečního, máme k večeři kapra a před očima se mi začal vytvářet obraz domova, jak všichni sedí na gauči či křeslech a já sedím pod stromečkem a vybírám dárky tak, aby někdo nedostal pět dárků za sebou a někdo dlouho, dlouho nic a podávám je bráchovi a ten je donese k onomu obdarovanému a my sledujeme, jak rozbaluje dárek, necháme kolovat a prohlížíme...

Najednou mi bylo tak fajn, že i když asi naše vztahy a ani já nejsem ideální, máme prostě nějaké doma. I když domů nejezdím moc často, jsem tam moc ráda a Vánoce trávíme společně. I když letos bude změna, ale ta k životu patří. Sestra se vdala a ta si bude vytvářet své doma. Ale domů taky přijede.

Trochu mě zamrzelo, že poslední rok, dva jsem nebyla na půlnoční, když jsem vyprávěla, jak na ní chodíme. Doufám, že letos se překonám a Vánoce si zpříjemním i jí. A jak jdeme do kostela i prvý a druhý den po Štědrém dnu. Musela jsem se smát jeho překvapenému výrazu. Do toho přidal on, jak to chodí v Americe.

A pak taky doufám, že letos půjdem na nějaké betlémy. Třešť je tím pověstná a vřele doporučuju. I to patří k našim Vánocům.

A taky jsem se dostala k nočnímu bruslení. Kde se sejdem parta děcek, každé Vánoce akčně sezvané. Vidíme se tak s těmi, s kterými nejsme ani normálně v kontaktu, ale jezdili jsme třeba spolu na tábory. A sami pro sebe si uděláme akční večer na ledě.

Ptala jsem se, jestli pojede na Vánoce domů. Nepojede. A řekl, že jeho doma je tady, v České republice. Ale nevím, jestli bude sám. V tu chvíli bych nejradši domů nejela a byla tu s ním, aby nebyl na Vánoce sám. Přijde mi to dost líto. Ale napeču mu perníčky a dovezu cukroví z domu... A třebas vymyslím i nějaký dobrý dárek.

Když nad tím vším přemýšlím, začínám si toho čím dál víc vážit. Neříkám, že nevěřící nemusí mít krásně prožité Vánoce, ale tak nějak si říkám, že bez toho by to ani nevzniklo a prostě je to něco, co tomu dává určitý nádech a smysl a díky čemu jsme taky tak vychovaní a díky čemu to jsou prostě Vánoce!

A moc se těším, že letos na ně budu mít 6 dní....