Den první

Nu, bylo šest hodin, když sme si našli vhodné místo pro stopování. Říkali sme si, že to asi už dneska daleko nedojedem. Ale nadšení pro věc stále účinkovalo!=) Byla sem i zvědavá, jak nám půjde stop ve dvouch, páčto sem málokdy jela s někým jiným.

Po deset minut nás míjela auta s řidiči, kteří se omlovali různými gesty, že se k nim již do auta nevejdem nebo že zde jízdu končí. Další zas aspoň zamávali, jiní netečně projížděli dál.

Až nám zastavil kamion. Rozběhli sme se za ním a v běhu sem jen zaslechla Dušanovo: "To je Maďar!" A vzpomněla sem si, jak před chvílí Dušan říkal něco v tom smyslu, že doufá, že nebude muset s někým mluvit v cizím jazyce. A byl to Maďar...

Když sem lezla do kabiny, v duchu sem si začala opakovat anglické fráze. Dušan, který mě předběh však už s kamioňákem komunikoval v němčině. Pokoušel se hovořit i se mnou, ale mě němčina nic neříká. No, Maďar sice hovořil německy, Dušan taky, ale oba špatně, takže vznikla docela komická situace, kdy sem se jen uculovala z okna...=) Do toho ve vesnicích několikrát GPS neustále hlásila: "Achtung, achtung!"

Musím taky říct, že nikdy sem neviděla uklizenější kamion. Sice tam bylo něco prachu, ale jinak vzorový pořádek. Z toho sem byla dost vykulená, protože ti, co jezdí stopem a jeli kamionem,  mi dají za pravdu, že pořádku v nich moc nebývá. No, prach sice reputaci uklizené kabiny kazil, ale vzápětí se uplatnil jakožto komunikační prostředek, když do něj řidič prstem psal...=)

Když sme se blížili ke křižovatce, na které sme museli opustit naše první stopnuté auto, zazvonil našemu řidiči mobil. Vyslechli sme si maďarštinu, ale měli sme strach, že hovor se protáhne přes naší křižovatku a my pojedem proti naší vůii dál. Naštěstí ale v pravém okamžiku hovor ukončil, Dušan mu lámanou němčinou a posuňkama vysvětlil, že chceme vystoupit a byli sme vyhozeni na křižovatce u obce Markvartice, kde se  křížily silnice směrem na Znojmo a na Telč.

trasa: Jihlava-Markvartice

čas: 18:10-18:40

km: 26

 

A jedeme dál!=)

Přešli sme křižovatku a postavili se na silnici směr Telč. Po prvním dobrém stopu sme byli v dobré náladě. Domluvili sme se, že dnešní noc by sme chtěli strávit u rybníka Staňkov v Chlumu u Třeboně. Naše rodina tam jezdí na dovolené a mě se tam moc líbí...=) Ke všemu ozkoušený rybník na koupání..=)

 

Po dalších deseti minutách nám staví další auto. Tentokráte je v něm krom řidiče i spolujezdec. Sedáme si dozadu a vyjíždíme. Zjišťujeme, že kluci jedou na firemní akci kamsi k Jindřichově Hradci, což nám hrálo dost do karet!=) Krom jiného sme se dozvěděli, že jedou z Ivančic a když sme řekli, odkud sme a kde žijeme, tak mi řekli, že mě mohli nabrat z Brna.

Pro informaci: Dušan je od Moravských Budějovic, ale žije v Praze, já su z Třeště (kdo neví, tak Jihlava je blízko) a žiju v Brně. Po této informaci sme museli většinou vysvětlovat, jak sme se dali dohromady na stop...=)

V Telči se na benzínové pumpě dala pauza, kdy si Dušan zapálil a povídal s řidičem, spolujezdec se šel občerstvit a já šla volat domů. Nějak mi to nedalo, když sem byla v Telči (je cca 15km od Třeště), tak sem naše informovala o mém výletě. Jednak sem byla blízko domu a jednak je fajné, pokud někdo o vaší akci ví a ví, kde vás případně hledat. Radostí neskákali, ale vzali to!=)

Jedeme dál a před námi Strmilov. A kluci si mysleli, že jejich firemní akce se koná zde. Vyhodili nás na hlavní silnici na Jindřichův Hrade s tím, že pokud to není ono místo, zas nás vyzvednou, pokud nás do té doby neveme někdo jiný.

trasa: Markvartice-Strmilov

čas: 18:50-19:35

km: 35,8

Stojíme, stojíme... A najednou kluci kolem nás frčí dál na Jindřichův Hradec a nás tam nechali. Spálení kakabusi!!! (neptejte se mě, co to je... jen vím, že sme ten termín používali jako děti, když sme jezdili z rodinných nákupů z Jihlavy domů a kdosi nám nezamával na zpátek, když sme my vehementně mávali ze zadního okna jim)

Netrvalo ani pět minut a už sme seděli v dalším autě. Měli sme štěstí. Klučina jel do Jindřichova Hradce. Jinak programátor ČEZu a shodou okolností taky říkal, že mě mohl vzít z Brna, odkud jel. Probrali sme školy, odkud sme, což byl počátek většiny rozhovorů se všemi řidiči. Když sme mu řekli o našem plánu a že pokračujem dále na Třeboně, tak nám bylo řečeno, že bydlí kousek od výpadovky na Třeboň, takže se nebudem muset vláčet z jednoho konce města na druhý!=) Jak řekl, tak se i stalo...=)

trasa: Strmilov-Jindřichův Hradec

čas: 19:40-20:00

km: 21,4

Tady sme ale už čekali déle... Po deseti minutách sem byla mírně nevrlá. Dušan se mě ptal proč. Inu sem zvyklá, že když du na stopa, jako holka nemám problém, abych byla do deseti minut v autě. Dušan se tomu zasmál. Že kdyby jako kluk jel sám, tak ještě buď stojí v Jihlavě nebo je teprv na cestě z ní... Navrhla sem i závod, ale ten byl zamítnut..=)))

Čekání ale trvalo přeci jen delší dobu a my se začali bavit tím, že tu noc asi přespíme někde v okolí. Dělali sme si srandu, že sme si mohli ještě vzít pořádně velký stan a postavit ho přímo do zatravněného trojúhelníku na křižovatce...=)

Nakonec nám přeci jen ale štěstí přálo!=)

Dušan opět k řidiči a já překvapeně mezi dvě dětské sedačky... Jeli dva cípískové s tátou na vodu. Jeden z těch dvou s GPS v ruce navigoval tátu-bacha, mohlo mu být tak 5let, snad ani ne... Ale oba klučinové se jevili fajné... Druhému bylo asi 7. Fajná to rodinka. Maminku nechali doma, že si hrají na S tebou mě baví svět...=)

Pro změnu mi bylo opět řečeno, že mě mohli vzít z Brna aneb brněnská rodinka. Pán zanedlouho zjistil, že nejsu rozená brňačka, tak mě poučil, že jsou lufťáci a lonďáci a že jezdijou šmirglem na prigl...=)

Jeli sice do Č. Budějovic a my svůj plán změnili. Aneb že Chlum je zajížďka a že zůstanem v Třeboni. Kdo ví, proč sme se tak rozhodli, když i Č. Budějovice byli naším cílem. Vylodili sme se na kruháči s kapříkama.

trasa: Jindřichův Hradec-Třeboň

čas: 20:30-21:10

km: 28,9

Naše prázdné žaludky sme šli ukojit do jedné z místních hospůdek. Vařili dobře, pod stovku ste se vešli...=) Ptali sme se, kde v okolí je dobré koupání a přemýšleli, kde přespíme s tím, že kvůli tomu budem muset jít mimo Třeboň.

Ale byl nám doporučen rybník Svět, který je přímo v Třeboni a zároveň i na jejím kraji. Znaveni sme k němu došli a vybrali místo na spaní. Bylo už kolem jedenácté. Pořád se počítalo s tím, že se ještě vykoupeme, ale bylo už dosti setměle a mě se ta černá neznámá voda prostě nelíbila, takže sem Dušana ukecala s tím, že si chcu jen oddáchnout a pak třebas...=)

Po lechtivém útoku sem to usmlouvala na půlnoc. Ke všemu nám z nedalekého campu vyhrávali staré dobré vypalovačky. O půlnoci budík zvonil, leč v tu chvíli by mě do vody nedostali ani párem volů. A Dušan později přiznal, že jeho taky ne, ale že to zkoušel, takže jediný, kdo z toho vyšel jako lenoch a bojsa sem byla já!=)

Ještě sme si povídali, domluvili se, že koupat se půjdem určitě ráno a nevím jak, ale rychle sem usnula...

 

celkový čas stopování: 3hod.10min.

čistá doba jízdy: 2hod.15min.

čistá doba stání: 55minut

ujeto km: 112,1

svezení: 4x