Aneb další neplánovaná cesta...=) Člověk tak ide na cimbálku ä mezi účastníky čeká samé známé tváře. Ty tam teda byly, ale krom nich i pár nových... A ony new faces byli všichni pomáhat s prodejem vína a občerstvení, kde sem měla pomáhat i já. Takže…
..Pán Bůh odpočíval sedmý den, naše štěstí se unavilo už dne třetího.. Ráno sme sme se probudili. A i když celou noc nad námi hřmělo, lépe řečeno, než sme usnuli, tak pořád hřmělo, suší!!!!=) Aneb spalo se nám opravdu výborně! Poté sme se vydali…
Byl jím plácek, no větší plac pro autobusy, uprostřed návsi. Sluníčko dost přituhovalo, zastavit nám nikdo nechtěl... Jdu tak vyhodit jakýsi odpadek do koše, když sem cosi pocítila na nose. A ono to i bolelo a ve vlasech vidím zbytek včely...…
Tož bylo ráno, ráníčko...=) Hezky se vstávalo, dokavaď sem nezjistila, že sou teprv čtyři hodiny a že mě cosi budí... A to cosi byli komáři... Přiznávám, na něm sem nepomyslela... Dušana taky hezky vzbudili. Pokoušeli sme se ještě usnout, leč marně.…
Nu, bylo šest hodin, když sme si našli vhodné místo pro stopování. Říkali sme si, že to asi už dneska daleko nedojedem. Ale nadšení pro věc stále účinkovalo!=) Byla sem i zvědavá, jak nám půjde stop ve dvouch, páčto sem málokdy jela s někým jiným.…
To takhle jednou v pátek už vlastně i odpoledne sedí člověk za notebookem a ozve se mu kamarád. Tak si píší. Ono na tom není nic zvláštního, dokud ti dva nepřijdou na to, že jeden z nich nemá celý víkend co dělat, což byl případ Dušana a že ten…