Sobota, část prvá

9. 9. 2012 21:38

Ráno jsem ještě rozespalá registrovala, že Honza vstal chvíli přede mnou. Bylo něco před osmou. Ale já se rozhodla užívat si spacáku až do celé osmé! Když jsem se probrala, jaksi jsem se nemohla dobrat toho, jak jsem se včera před spaním dostala do spacího. O:)
Oba jsme byli překvapeni, že jsme vstali tak brzy. Protože včera jsme šli spát krátce po druhé hodině. Honza už byl téměř sbalen, ale já byla ještě taká rozespalá. Nakonec jsme se ale během necelé půl hodinky sbalili a byli připraveni k odchodu. 
Když jsme v hospodě vraceli klíče od našeho pokoje, nechali jsme jim jako poděkování za nocleh lahvinku ukrajinské vodky, kterou mi předtím dovezla sestra z Ukrajiny. A vydali jsme se směr výpadovka na Děčín. Čekal nás hodinový pochod Teplicemi. Rozbalili jsme si jedny sušenky a za pochodu je snědli. Tím byla naše snídaně zažehnána. 
Nejprve jsme procházeli průmyslovou částí Teplic a oba jsme se shodli na tom, že bychom v takovém městě nechtěli žít. Krom toho jsme už v tuhle hodinu potkali nemalé množství sběračů železa, kteří zřejmě mířili do výkupoven. Ať už s vozíkem za autem či s kárkou. 
V hezčí části Teplic procházíme kolem nehezkého komunistického obchodního centra a v tu chvíli jsme rádi, že jsme spali, kde jsme spali. Jak poznamenal Honza, lepší neznat historii toho, co jsme míjeli na chodníku...
Jen co dojdeme na konec města a ujístíme se místní domorodkyně, že za zatáčkou už město nepokračuje, postavíme se k silnici, zvedneme ruku a zastaví nám auto!

Jedeme s chlapíkem kolem třiceti, který míří do Jilemu ke svým rodičům. Jeho tchán vlastní nemocnici nedaleko Teplic, kde řediteluje. Jeho dcera a manželka našeho řidiče zde dělá účetní-sekretářku a náš řidič řidiče sanitky. Takový malý rodinný podnik. Překvapuje mě hustota, kdy v Děčíně, jak je mi potvrzeno, je jedna okresní nemocnice a hned vedle další. Krom toho jsme informování o Duchcově, kde Casanova sepsal své paměti a následně o Chlumci, kde má Napoleon svůj pamatáník a kde bojoval v jedné z jeho mnoha bitev. Ráno bylo vcelku hezky, ale jednu chvíli vjíždíme do deště a tak se obáváme nejhoršího. Řidiči nám říkali, že oproti našim informacím, kdy mělo pršet pouze do soboty dopoledne má pršet až do neděle. Naštěstí jsme brzy z deště vyjeli. Míjíme také směr Ústí nad Labem, kam jsme původně měli namířeno a vidíme část nové dálnice. A nakonec se rozloučíme.

trasa: Teplice - Jílové

čas: 9:20 - 9:45

km: 26

V Jílové po vylodění procházíme okolo zastávky autobusu, kde nám místní domorodec popřeje hodně štěstí a my se vydáváme ještě kousek dál. Stojíme přímo proti odbočce z hlavnho tahu. Taková nenápadná ulička na konci města. Během našeho stání z ní však vyjeli dva cyklisté a při návratu zpět, jeden i s rohlíky, se na nás rozpačitě dívají. Načež z uličky vyjede auto. Po chvíli stopování nám přibržďuje nějaké auto. Omyl. Odbočuje do oné uličky a je to to samé auto, co před nějakou chvíli vyjelo. S Honzou konstatujem, dle jejich svátečního oblečení, že tu půjde buď o svatbu nebo o funus. To samé auto zase vyjelo z uličky. Mezitím nám zastavil jeden týpek, ale když zjistil, že jedeme na Děčín a dál, nechal nás zde, protože sám nejel ani přímo do Děčína. Za chvíli ono auto jelo zase zpátky.
Pak kolem nás projelo auto, které nesvítilo. Udělala jsem na něj rukou gesto, aby si rozsvítil. Mnohdy Vám zastaví i díky tomu, že jste byli tak hodní a upozornili je. ;) Nicméně v tu chvíli se na mě Honza s údivem podíval a řekl, že to byl francouz. A že jestli to, co jsem dělala, je stopování po francouzsku. Když jsem mu to vysvětlila, co to znamená, měli jsme na dalších pět minut vystaráno. Pět minut smíchu. :D
Tak jako tak, aut moc nejezdilo. Nejspíš kvůli tomu, že byla sobota ráno a my přeci jen nebyli na nejhlavnějším tahu. 
Ale ta nenápadná ulička naproti nám se začínala stávat zatracenou uličkou, protože do ní jezdilo čím dál víc aut z našeho směru a vždycky, když tam chtěli odbočit, tak u nás přibrzdili a my už mysleli, že nám zastavují. A nakonec se nám potvrdilo, že se jedná o svatbu.
Nám už však zastavilo další auto!

Tentokrát jedeme s postarším pánem. Už dědečkem, jak se později dozvídáme. Pán je bývalý zaměstnanec ČD a jeho dcera ho následovala. Pán se tak i dnes dostane do zahraničí. Také se dozvídáme že ve svém věku má ještě kluka ve školních letech. Když vjíždíme do Děčína, jsme upozorněni na jednu místní raritu. Zatímco po naší levé straně už byl Děčín, po pravé straně byla katastrálně Martiněves. Navíc se nám dělá dokonce slunečné počasí! A vidíme dobře známý děčínský zámek, setkáváme se s Labem a řeč dojde i na lodní dopravu a její možné prodloužení, kdy by se zesplavnila ještě o několik kilometrů dál, než je to dnes možné. Ještě jsme seznámeni s nedávnou historií místní elektrárny. Byla zda postavena (cca 10 let zpátky) a následně zbořena, protože si před postavením nedali dvě a dvě dohromady. Nakonec po ní zůstal jen komín. Ke konci se už podruhé setkáváme se sudetskou minulostí. Pán nám řekne, že on sám je z vystěhované oblasti na Šumavě. To už nás ale vysazuje. 

trasa: Jílové - Děčín

čas: 10:35 - 10:45

km: 11 

Protože je zde objížďka, musíme si opět trochu popojít. Mě už padají kalhoty, protože jídlu moc nedáváme. Což mi trochu komplikuje výstup do kopce. Ale po ránu hlad nemíváme a přes den si také na jídlo moc nevzpomene. Tak nějak automaticky. Na druhou stranu se v podstatě většinou jen vozíme nebo stojíme a nebo spíme. Cestou jsme narazili na obchod "Go", dnes O2. Krom výlohy je notně zastaralá i nabídka. Vidíme legendární Nokie 5110 a mnohé další podobné! Honza si dělá fotku a pomalu míříme dále. Po pravé straně můžeme chvílemi mezi domi vidět tovární komín. Tyčí se tam jako němá výčitka. I zde potkáváme sběrače želaza. Po jedenácté hodině si nacházíme vhodný flek na stopování a žaludky nám dráždí vůně z nedaleké restaurace. Ne však dlouho.


Po deseti minutách jsme nabráni, dle našich odhadů, týpkem v našich letech. Postupem času, kdy nám o sobě vypráví však při sčítání let strávených v Anglii v různých pracích a délka pobytu v ČR docházíme k tomu, že už bude o dost starší. A časem se nám to také potvrdí. Byl v Kristových letech. Z Anglie odešel zklamán v lásce a zde se chystal rozjet vlastní autoškolu. A nás vezl, protože jel ke známým na oběd. Pak si chtěl zapálit. Řekl nám, že už osm let nekouřil, ale teď neodolá. Říkal však, že je poslední. A protože neměl zapalovač, bylo mu rukou zdravotnice zapáleno Honzovýma sirkama. Až později mě napadlo, že jestli to myslel vážně, měla jsem mu nabídnout, že mu zbytek krabky vezmu. A podruhé jsme řešili vztah mezi mnou a Honzou. Tentokrát nám nechtěl věřit, že bychom nebyli párem. Respektive řečeno, že by se na takovou cestu vydali jen kamarádi - kluk a holka. A vůbec jsme pak rozebírali možné a nemožné kamarádství mezi kamarády opačného pohlaví. Dojeli jsme do Boru, týpek nás zavezl co nejblíže k výpadovce na Liberec a sám jel na oběd.

trasa: Děčín - Liberec

čas: 11:05 - 11:45

km: 30

Bylo před polednem a aut jezdilo poskrovnu. Jen z nedaleké střelnice se ozývaly rány. Kousek od místa stál křížek oběti místní silnice. Což na nás nepůsobilo nejveseleji. Čekali jsme zde necelou půl hodinku.

Zastavil nám řidič věkem mezi 30 - 40 let. Odhadem. Prve jsem se dle výbavy auta domnívala, že jsme nasedli k nějakému podnikateli. Hned od začátku mi byl sympatický. Vysvětlili jsme mu náš plán a dostalo se nám jednoho z doposud největšího pochopení. Sám býval skautem a zcestoval mnohé země. Během rozhovoru o cestování tak Honza vyprávěl o svém norském pobytu na Erasmu, došlo i na Ukrajinu a mnohé další. Po chvíli jsme se dobrali k tomu, že míříme směr Bílý Kostel, ale když si počkáme, můžeme pak pokračovat až do Semil.
Cestou jsme také míjeli Jablonné v Podještědí, kde jsou ostatky sv. Zdislavy, která je zároveń i mou biřmovací patronkou.
Následně jsme zjistili, že se vezeme se starostou Semil a zároveň s poslancem. Náš rozhovor tak nabral směr politický, protože Honza sám je členem KDU-ČSL a já sama se o politiku a dění kolem zajímám. Během povídání nám ukazoval místní pozoruhodnosti jako například staré železniční náspy, po kterých už nevedou koleje a které nejsou v tomto kraji ojedinělé. Dostali jsme se opět i na otázku historie Sudet a jejich dopadu na místní kraj. Mezitím nám vyprávěl o své snaze prosadit zákony na zprůhlednění veřejných zakázek. Přitom z něho bylo cítit, že svou práci bere zodpovědně. A byla to radost, vidět někoho tak zapáleného do své práce, kde to má hlavu i patu. Prostě člověk na svém místě! Víc takových!

Pomalu jsme tak dojeli do Bílého Kostela, kde měl vystoupit v rámci místních dožínkových slavností. Popisoval nám místní záplavy z roku 2010, kdy mezi nejznámější postižené obce patřila Chrástava.
Když jsme vjížděli na místo dění, optali se ho organizátoři, zda jede na pozvání či jako účastník. Řekl, že jako účastník. Což nám oboum s Honzou bylo velmi sympatické.

Protože jsme nevědli, jak dlouho bude pana Farského zapotřebí, domluvili jsme si sraz za hodinu u auta. Pan Farský se vydal směrem k pódiu a my jsme šli obhlídnout místní stánky. Na začátek jsme si ale vyslechli proslovy místního starosty, kněze a dalších zúčastněných. Krom jiného byla zmíněna i Země živitelka. Jen jsme se na sebe s Honzou podívali. =)
Pak jsme už ale vyrazili obléhnout, co by jsme mohli mít k obědu. K výběru bylo od zdejších soukromých uzenářů. A Honza si dal poctivou masitou klobásu a já kousek ugrilovaného čuníka. Honza po včerejšku chuť na pivol neměl, ale mě to nedalo. Kor když v nabídce byly Svijany. Posadili jsme se k jídlu a pozorovoali dění na pódiu. Postupně tak byly vyhlašované oceněné výrobky místních lidí. Nebyly to klasické dožínky, jaké známe například z Moravy, ale i tak měly co do sebe. 
Jídlo bylo opravdu výborné, poctivé. Potom jsme se s Honzou rozhodli projít veškeré stánky.  Bylo tu zboží všeho druhu. Od uzenářů, přes pekaře, svíce, dřevěné výrobky, bylinné výrobky, sladké i slané, sýry a další mléčné výrobky. Prostě vše, na co jste si vzpomněli. K vidění byla i zemědělská technika a kozy a ovce. A nám se pomalu krátil čas.
Ještě jsme se s panem Farským náhodou setkali u stánků. A my jsme se pomalu vydali napřed k autu. Cestou jsme došli na téma ohledně jídla. Honza totiž upřednostňuval levnější potraviny. Načež jsme se dostali do konfrontace, protože já jsem zastáncem kvality i za vyšší cenu. Nehledě nejen ze zkušenosti zdravotnické, kdy jen během mého studia a krátké praxe mohu pozorovat nemalé změny typického onemocnění. Pro příklad: ještě při mých studiích, téměř deset let zpátky, byly typické "žlučníky" pro čtyřicetileté. V dnešní době už nejsou ojedinělé vyjmutí žlučníku kolem dvaceti let. A tak je to s vícero onemocněními. A může za to náš zdravotní styl včetně stravy. Když k nám přišel pan Farský, pokračovali jsme v této debatě. Tato debata byla natolik účinná, že Honza později konstatoval, že díky tomuto rozhovoru prodělal konverzi vod nechutných levných studentských potravin dopovaných ''éčky'' a další chemií ke kvalitnějším výrobkům. 


 

 

 

 

Náš řidič, Jan Farský


To jsme ale po hodinové pauze pokračovali směr Semily. Tu nám vyprávěl, jak se stal poslancem. Nechal se doplnit na kandidátku na poslední místo a lidi ho vykřížkovali na první. To samo už o sobě svědčí. Starostuje už druhé volební období. Musím říct, že z jeho vyprávění bylo jasné, že v dnešní době jde o člověka nad míru poctivého, který se nesnaží nijak využívat svého postavení. Já sama bych na jeho místě měla hodnoty nejspíš o něco níže. Ne nejspíš, ale určitě.
Také mě překvapilo, že Semily, což je devítitisícové město, je městem okresním. Druhým nejmenším v republice. A i přes snahu pana Farského tu mají 6 supermarketů. Což bylo jedno z mnoha témat.

Bylo nám popřáno hodně zdaru a byli jsme přiblíženi na výpadovku směr Jičín.

Musím říct, a myslím, že mohu mluvit i za Honzu, že tato jízda, tyto rozhovory a tento člověk pro nás byli tím nejpřínosnějším, co jsme na naší cestě zažili. A pro mě samotnou to byl důvod, proč ještě nezanevřít na tuto politickou scénu, protože: "Dobrý člověk ještě žije!".

trasa: Nový Bor - Semily

čas: 12:10 - 14:40 (i s hodinovou zastávkou na dožínkách)

km: 90

 

 

 

Zobrazeno 1047×

Komentáře

SvonJ

JJ, je fajn vědět, že dobrej člověk, ba co víc politik ještě žije. :-)

svíce

Míjeli jste Jablonné v Podještědí,kde jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy- ne Jablonec.Jinak moc krásné počteníčko.

DiváBára

Děkuji za opravu. =)

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková