Letošní rok je pro mě velmi zvláštní. Konkrétně tyto prázdniny. Je to první rok, kdy jsem se z mnoha různých důvodů, poprvé po deseti letech, nezúčastnila žádné akce. Myslím tím křesťanské akce pro mladé.
Nebyla jsem na Enteru, který považuji za "svoji" dosti niternou záležitost, ale ani ve Žďáru.
Ano, Žďár.
Určitě jste si všimli, že tu vícero lidí poznamenalo, že Žďár je pro ně výzvou nebo určitou reflexí, protože by tam byli znovu po deseti letech. I já byla ve Žďáře před deseti leti. Deset let je dost dlouhá doba. Je to téměř půlka mého života.
Žďár 2002 - to pro mě nebyl žádný velký osobní prožitek, žádná velká změna.
Ale přeci... Tam jsem poznala lidi, díky kterým jsem začala být účastníkem brněnských diecézních akcí. Začala jsem jezdit na diecézní setkání mládeže, na fóra. Absolvovala jsem kurz animátorů, kde jsme měli velmi dobré společenství a kde jsem ve víře opravdu rostla. Zažila jsem obrovské prožitky na JUMPech. Začala jsem se angažovat v přípravných skupinách. V organizaci.
Potom všem jsem si i tak dokázala dost kvalitně zadělat na velké potíže a opustit Boha.
Jela jsem do Sydney, kde jsem dostala nový směr. V rámci možností, jsem si dala život do pořádku. I když do dneška dělám kiksy.
Ale když jednou pocítíte Boha, nemůžete Ho popřít. Díky tomu jsem se dokázala zvednout a jít.
Díky tomu můžu psát a být taková, jaká jsem. Být tu pro druhé.
Madrid mou víru opravdu upevnil. Tam jsem si uvědomila, že víra řídí můj život, do kterého Bůh patří. A že já sama chci, aby to tak bylo.
To vše jsem mohla reflektovat právě díky tomu, že jsem na Žďáře 2012 nemohla být.
Vojtec na svém blogu napsal: "Tak jsem doma :-) si právě teď říká přes 6000 mladých lidí.. A já jsem jeden z nich a mám z toho radost."
Pro každého z Vás je Žďár jinou metou. Pro někoho začátkem, pro druhého pokračováním růstu ve víře, další dává ze svých darů-ovoce, ke kterému dospěl.
Nemohla jsem být účastníkem Žďáru 2012.
Ale jsem účastníkem víry. Patřím do Církve. Věřím v Boha.
Vojtec také napsal: "Pokud obdržené ovoce Ducha nenecháme uhnít, tak jistě postupně a nenápadně uzraje v odpověď, která by nám ještě ani dnes třeba vůbec nepřišla na mysl. Nebojme se, Duch Boží je s námi!"
Před deseti lety bych nečekala, že můj život bude takový. Ale dostala jsem mnohé odpovědi!
A věřte, že na Vás také čekají!
Víra je totiž obrovské dobrodružství. Někdy je to na pěst. Ale pokud dáte Bohu ve Vašem životě prostor, tak stejně jako má kamarádka před deseti lety ve Žďáře, tak i Vy, budete ve svém životě moci nejednou říct:
"Bůh je prostě machr!"
Díky za tvá slova :-)
"Madrid mou víru opravdu upevnil." ...jsem si tak nějak díky Tvému článku uvědomila, že pro každého je cesta víry vlastně úplně odlišná. Trochu jsem asi odsuzovala Madrid a s ním i další "celo-" setkání a naopak byla třeba přesvědčená, že například JUMP je pro posun ve víře to "lepší"..děkuju :) můžu zase doufat, protože... "Bůh je prostě machr!" :))
@lenafajm - pre mna je zas pre "posun vo viere" najlepsia nejaka poriadna kriza :-) Akcie, kde k "tomu" malo prist (ci uz Madrid alebo nejake ine stretnutia alebo tabory a podobne) ma sice vzdy bavili, ale k zmenam vacsinou nedochadzalo...ale taky rozchod alebo problemy v rodine, to boli posuny :-D
@evulka - však jasné :) "..čím více v údolí, tím více před zrakem Božím.." ..ty problémy se ale zarejou hluboko dovnitř, že už o nich v běžných dnech třeba nevím, ale pak někam jedu, na ten tábor například a.. :)) těžko se to vysvětluje, něco jsem napsala na blog, kdybys chtěla (https://lenafajm.signaly.cz/1208/projit-stredem), ale stejně je to taková "interní záležitost" :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.