Batoh

Ač s podivem, ale mile překvapivým, jsem zjistila, že do Madridu jsem se snad poprvé sbalila opravdu prakticky. Léta praxe nejspíš konečně přinesla své plody. I tak jsem ale krom krosny měla ještě batoh s jídlem na následující 3 dny a mými věcmi na cestu, tašku s lékárnou, a aby toho nebylo málo, tak jsem u autobusu dostala ještě druhou tašku s lékárnou.

V Tarragoně bylo již veškeré jídlo téměř zredukováno a v Madridu jsme měli dostat batoh poutníka. Těch zavazadel jsem měla prostě příliš!

Rozhodla jsem se redukovat.

Moje taška byla nová. Taška s lékárnou nebyla moje. Hm, batoh... Měla jsem ho už 6 let, od doby, kdy jsem ho vyhrála na brněnském diecézním plese. Že jsem se ním už něco nacestovala, na něm bylo znát. Oba zipy rozbité, spodek lehce prodřený a ve španělském počasí bylo přeci jen praktičtější nosit tašky přes ramena, než mít propocená celá záda pod batohem.

Byla jsem i v podstatě ráda, že k tomu došlo právě zde. Doma jsem už kolikrát přemýšlela, že by bylo na čase se rozloučit. Ale... Byl to přeci batoh, který jsem vyhrála díky kamarádovi. S kterým jsem prochodila celou střední. Který se mnou byl v Německu, na Ukrajině, v Austrálii a teď ve Španělsku. Dokázal propašovat čokoládu, bez mého vědomí, přes dvě letištní kontroly, kde jsem měla to štěstí, že mě pořádně prošacovali! Do kterého se člověk prakticky sbalil i na celý víkend. Kolik nákupů a výletů zažil a přežil. A na který jsem byla tolik zvyklá. Ale zde, kde bylo nutné opravdu rozumně jednat, to pro mě bylo přeci jen lehčí. A tak jsem batoh vzala a vyprázdnila a dala ho do koše!

Ten den večer za mnou někdo přišel s mým batohem, že mi ho někdo vyhodil do koše!

Hezky jsem se usmála a bezeslova si vzala batoh zpátky.

V průběhu dalších dní jsem začala s těžkým srdcem zjišťovat, že jsem asi vážně ztratila ty nové naušnice, které jsem si zde, v Tarragoně, koupila.

V den odjezdu panoval všeobecný zmatek. Všicí se balili, zbavovali se přebytečných věcí, uklízeli týdenní nepořádek a chystali k odjezdu.

Využila jsem tak situace a dala svůj batoh do největší popelnice, aby ho už nikdo nikdy nenašel a nevrátil mi ho!

A tak jsme přejeli do Madridu, prožili si v něm další týden, byl konec setkání a už zbývala jen cesta zpátky.

Bibi, má kamarádka a svěřenkyně, postrádala od začátku cesty nabíječku na baterky do foťáku. Ač se po nich usilovně sháněla, ne a ne se jich dohledat. V Madridu měla být mezi ztrátami a nálezy, ale i tak nic. A právě během cesty zpět do naší vlasti české se dozvěděla, že v jiném autobuse je pytel s těmito věcmi! A tak se během jedné zastávky pytel přestěhoval do našeho autobusu. Bibi s radostí objevila svou nabíječku!

Během jedné zastávky, jen tak mezi řečí, mi Jana, kamarádka a vedoucí to našeho autobusu, řekla, že někdo mi v Tarragoně vyhodil batoh do koše a že ho mám v tom pytli.

Tak to jsem už šla vážně do kolen!

Na chvíli jsem zvolila taktiku, že danou informaci budu ignorovat. Ale ten pytel se na mě pořád upřeně díval!

A tak už jen hodinu před dojezdem do Prahy jsem si řekla, že se do něj podívám. Přeci se mohli splést a můj batoh tam vůbec nemusí být...

A byl tam! Jak mi tak v hlavě vířily myšlenky, co teď s ním, uvědomila jsem si, že je poněkud těžký na prázdný batoh.

Otevřela jsem jej a nevěřila vlastním očím! Byla v něm lahev vína!

Očividně byla taky vyhozená, jelikož špunt byl trochu stlačen níž v hrdle lahve a z něho trčela jen kovová spirála vývrtky bez jejího vršku! Aneb pro někoho se stala lahví nedobytnou a tak se jí zbavil.

Jak se dostala do mého batohu, Bůh ví. Ale řekla jsem si, že s tím vyhozením ještě počkám!

A tak jsem se přes celou Prahu trmácela s krosnou, dvěmi taškami a dvěmi batohy!

Během následujících dní se našla příležitost pro vychutnání španělského vína.

Po jednom nákupu, kdy mi byl batoh opět k užitku, jsem se nemohla dohledat jedné věci. A jak tak hledám a hledám, našla jsem své tarragonské naušnice!

Jak tu tak sedím, batoh si hoví kousek ode mě.

Madrid tak pro mě dostal svou pověstnou třešínku na dortu a batoh asi přeci jen na nějaké cesty ještě využiju... ! ;)

______________________________________________________________________________________

20. 5. 2012

S obrovským zármutkem v srdci Vám oznamuji, že můj batoh dne 18.5. 2012 nepřežil svou narvanost a jeho zip byl nenávratně poškozen. 
I přes své smrtelné zranění statečně dosloužil až do dnešního dne.
Po smutečním rozloučení bude uložen do rodinné popelnice a ve čtvrtek v ranních hodinách bude převezen na nejbližší skládku.
Nechť se rozkládá v pokoji!

______________________________________________________________________________________

26. 8. 2012

Ač je to k neuvěření, včera mamka donesla do obýváku vyprané věci a mezi nimi můj batoh! :D