Berlička?

Během Madridského setkání mi byly několikrát položeny otázky: "Čím je pro tebe víra?", "Co pro tebe víra znamená?", "Co ti víra přináší v tvém životě?"

Občas mi tak slovo víra už lezlo krkem. Nechápejte to špatně. Já mám svou víru ráda. Byla jsem tak ale "nucena" neustále odpovídat. Bezprostředně. Tak jak mě v danou chvíli napadlo a co mi přišlo na mysl.

A měla jsem pocit, že už jsem na tu otázku stokrát odpověděla. Ale stejně tak bych na ní mohla odpovědět ještě tisíckrát!

Nutilo mě to ale také zamýšlet se nad tím i nadále. Opět. Znovu a zase.

Hlavou mi totiž již delší dobu víří jedna myšlenka. V podstatě mě už provází několik let. Jen jsem si ji uvědomila až teď.

Pokud se vrátím k rozhovorům, které jsem sama vedla s nevěřícími či k rozhovorům, které často můžeme vídat i v tisku, často se dostáváme k větě: "Víra/Bůh, to je taková berlička."

Dokonce zazněla i ve skupince. V Madridu, po katechezi. Rozdělili jsme se na dvě části, kdy jsme jedni byli věřící a měli jsme si obhájit svou víru před druhou půlkou. Nevěřícími. I zde tato věta zazněla.

Mám pocit, že se této větě často vnitřně bráníme. Hází nás do pytle slabochů.

Tuhle jsem si však zničeho nic řekla: "Vlastně co by ne! Ona to není žádná berlička. Vždyť ona je to pořádná berle!"

Nejvíc jsem si to uvědomila dneska. O noční.

Byla mi zima, tak jsem si šla uvařit čaj. V naší sesterské místnosti běžela televizi. A v ní něco ve stylu "Volejte věštce". Musela jsem přepnout několik kanálů, než jsem se dostala k něčemu serióznímu k zalévání čaje.

Většinou totiž tuhle berličku vnímáme jako projev slabošství. Když se však podívám kolem sebe... Když se Vy podíváte kolem sebe, ano, Ty konkrétně!

... ukaž mi, kdo z lidí okolo Tebe něco neřeší!

Kdo z Tvého okolí neřeší vztahy? V rodině, s klukem/holkou, s kamarády, ve škole, v partě, v manželství, v práci.

Alkoholem, drogami, dalším partnerem, "svým" stylem, zabíjením času. Zabíjením sebe.

Zaráží mě tak status spolupracovnice, která na facebooku hodí smutný smajlík nad odkazem horoskopu, kde se píše, že by se měla rozejít se stávajícím přítelem. Je vdaná. A na dnešní dobu brzy. A šťastně. Na co pak toto?

Zaráží mě, nakolik lidí využívá pořadů Volejte věštce, že se tento "program" šíří z kanálu na kanál. Dokonce i do rádia!

Zaráží mě, kolik inteligentních lidí je schopno se zcela vážnou tváří, kdy to myslí opravdu vážně, zaklepat něco, aby se to nepokazilo.

Ano, víra je pro mě berlička. Pardon, berle!

Není člověka, který by něco neřešil. Na kterého by občas nepadla krize. Snad každý se dříve či později svěří s něčím osobním. S osobní bolestnou zkušeností.

Ale když se ohlédnu zpět, a je za čím se ohlížet, můžu říct, že v situacích, kdy jsem se měla o co opřít: o svou víru, o Boha, o to, co jsem díky tomu zažila, kdy jsem se posunula o něco dál a díky tomu všemu i sama o sebe; tak dříve či později jsem získala.

A jsem ráda, že k tomu nemusím využívat dnešní "berličky". A že víra je svým způsobem i zdravý selský rozum!

Nutí mě přemýšlet. Nutí mě rozhodovat sama za sebe. Nutí mě následky !svého! rozhodnutí přijímat. A až právě teď mohu plně vnímat tento dar! Dar svobodné vůle! Dar Boží!

Občas si tak nabiju ústa. Ale i tak dostávám. Poučení. Zkušenost. Další možnost.

Víra mi dává kvalitu. Smysl. Jistotu. A na tom chci stavět svůj život!

Svou práci. Svou rodinu. Svého budoucího partnera. Svou budoucí rodinu. Má přátelství. Svou každodennost.

Sama sebe.