Annecy

Ahoj!=)

Tož naposledy jsme se rozloučili v autobuse. Projížděli jsme Německem a šly s Bibi spát. Sice jsme si řekly "Brou noc!", ale pokaždé jsme se rozpovídaly a popřály si tak "Brou noc!" ještě minimálně desetkrát! Povídaly jsme si o tom, co nás asi čeká a plánovaly, co budeme dělat další den, ve francouzském Annecy.

Také jsme ještě zahlédly zbytky persoid (padající hvězdy). A jelikož nám v jednu dobu byla v autobuse zima, tak najednou povídám: "Mám pocit, že padá zima!"

Bibi usnula, já ne a ne zatuhnout. A tak jsem se dívala z okna na nebe. Téměř celou noc jsem totiž měla z okna výhled přímo na Velký vůz. A tak jsem se jím kochala a přitom se mi do hlavy začaly vkrádat myšlenky, kdy jsem začala vzpomínat na rodinu a přátele a na Ondru.

Ondra je kamarád, za kterého jsem se rozhodla už před odjezdem modlit a vůbec mu tak nějak dát tuto pouť, celé setkání, veškeré radosti i strasti.

A jak jsem takto vzpomínala, tak se mé myšlenky pomalu začaly přelévat v modlitbu. Za všechny, které vezu sebou, v srdci, a taky za náš autobus, ať všichni zdárně a v pořádku dojedeme a také za celé toto setkání.

Mezitím se Bibi sem tam obrátí na sedadle a na chvíli se na mě rozespale podívá a obě se na sebe bezeslov usmějeme.

Nad ránem se jsme se probrali do tropického vedra. Dodatečně jsme zjistili, že někteří si stěžovali na zimu a tak nám, na zadních sedačkách, zařídili trošku tropické podmínky.

Naštěstí nás ale brzy čekalo rychlé zastavení na WC a provětrání. Sms od operátora mě upozornila na to, že jsme 5:20 vjeli do Švýcarska.

Usnout už se nedařilo a tak jsme se mohli kochat malebnými políčky slunečnic, kukuřice, obilí a vinic. Co mě naprosto okouzlovalo byly domy, které byly takovými samostatnými usedlostmi a byly obklopené poli.

Vinice věrně kopírovaly terén a tak každý kopec, kopeček i mez vrásnily pravidelné řády vína.

Co se mi obzvláště líbilo, byl fakt, že jsem podél švýcarských silnic nezaznamenala žádný billboard! A také projíždění mnohými tunely.

A tak jsme tímto nádherným krajem dojeli kolem deváté hodiny ranní do Francie.

A tam nás čekal den strávený v Annecy.

Městečko působilo velmi male, ale těšili jsme se na slibované koupání.

Přijeli jsme mírně před desátou. U silnice nás už očekávali místní farníci a šipky i oni samotní nás vedli do místních farních prostor, kde nás čekali nadšení farníci s občerstvením!

Avšak my zdrchaní nocováním v autobuse jsme byli všicí zemdlení a nadšení z nás dvakrát nesálalo. Navíc francouzsky komunikoval jen málokdo z nás, tak jsme se dorozumívali jen posunky, úsměvy a mezinárodní terminologií jakožto "café" a "tea".

Na to nás čekala mše svatá a po ní oficiální uvítání. Překládala místní paní, která byla původem z ČR a farář nás uvítal. Jedna slečna, která též pojede do Madridu nám zazpívala francouzskou písničku a zapojila nás do svého zpěvu.

Jelikož je Annecy spjato se svatým Františkem Saleským, byla pro nás připravena i přednáška o tomto světci. Povídání v angličtině a v prezentaci s českým překladem. Ten byl očividně z překladače na googlu a tak občas působil komicky. A přednáška o sobě byla udělána velmi vtipně, takže jsme všicí dychtivě naslouchali.

A nastal free time! Využili jsme příležitosti a i když bylo pod mrakem, neváhali jsme a vlítli jsme do jezera! Bylo to kouzelné! Jednak osvěžení a jednak místní krajina, kde se hory svažovaly přímo k jezeru.

Následně jsme spolu s Bibi a dvěma kamarády vyrazili do města. Navštívili jsme místní hrad a baziliku. Cestou jsem potkala několik přátel. A byla to milá setkání! Některá i po několika letech.

Zdejší umělý kanál jsme nazvali Benátkami v Annecy. Zasahoval i do městečka, kde v kombinaci se starobylými domy působil velmi úchvatně! Na to jsem nakoupila pohledy a známky a zamířili jsme do zdejší restaurace, kde jsme si dali pivo. A to bodlo!=)

Zbývalo ještě mnoho času a tak jsme neodolali dalšímu koupání. Sluníčko už si dalo říct a tak ovzduší i voda byly o něco teplejší! Trošku jsme oschnuli a dali si koupání napotřetí!

Večer už jsme neměli tak nějak co dělat a čekali jsme na čas, kdy jsme měli odjíždět. Rozhodla jsem se, že ještě půjdu udělat pár fotek a udělám si samostatnou procházku. Když se mi však otevřela nádherná scenérie zdejšího jezera za soumraku, oznámil mi foťák, že baterky jsou dead.

Tak jsem se vydala vyhledat nějaké WC, protože farní byly v neustálém obležení. Načež jsem byla šokována, že ve Francii není problém narazit na turecké záchody!

Před odjezdem se k osazenstvu našeho autobusu ještě přidala sestra Andrea (Neposeda), která nám má být duchovním doprovodem.

Po předchozí noci, kdy jsme byli dosti rozlámaní z nocování v autobusu, po koupání a běhání po městě nebylo těžké usnout za jízdy.

A tak se s Vámi loučím na cestě z Annecy a co přinesou dny další, to se dozvíte již brzy! =)

Tož zatím!

+