17:13

Moje cesta vlakem.

Nechtíc utíkat od zajímavého rozhovoru (hlavně z rozhovu v češtině!) se svým učitelem angličtiny, musela jsem dobíhat na vlak, který mi měl jet v 17:13. Směr Olomouc.

Ještě jsem si na IDOSU ověřovala, aby to nebylo Pendolino. Doběhnuvší na hlavní pražské nádraží, byly v čase 17:13 na informační tabuli tři vlaky. Jednou směr Olomouc, dvakráte kdesi Praha. Vím, že tam figurovalo Pendolino, ale i jakýsi Galán. Chvátala jsem a nevěnovala tomu moc pozornosti.

Doběhnu na kolej směr Olomouc a tam! Pendolino! Spoléhala jsem na možnost placení jízdného ve vlaku bo už kolikráte jsem toho využila a hlavně! Bylo 17:12! A další vlak měl jet až v 18:50 či tak nějak a čekat se mi rozhodně nechtělo. Nehledě na čas dojezdu. Ke všemu mám dojem, že to měl být i couráček.

Nesmím opomenout, že jsem ten den moc nestíhala jídlo, takže žaludek byl více jak hladný!

Když se tak zbavuji krosny a rukavic a bundy a svetru a Pendolino se pomalu rozjíždí, čtu na lístečku nad sedadly: "...jen po předchozí rezervaci...". Do první třídy jsem nevběhla, to jsem si pozor dávala, takže průšvih byl tady!

Psala jsem kamarádce sms, zda mě můžou vyhodit z Pendolina.

Vedle mě si přisedal vzhledem chytrý a mladý hoch a tak jsem se ho jala otázati, jak to tedy je.

Jeho pohled byl  odzbrojující! Asi tímhle stylem: "Co si to za blbečka, že si do Pendolina vlezla bez rezervace. Vždyť je to nadmíru jasné, že MUSÍŠ MÍT REZERVACI! To si slušný člověk?!"

Jeho ústní projev: "To bude zajímavý."

Chtěla jsem se informovat o výši možné pokuty v brožurce s nečekaným názvem "Pendolino" či tak nějak. Leč krom toho, že je nutná rezervace a informace o spojích, jsem o pokutách nic nenašla. Což se dalo brát i jako pozitivní věc. Snad.

Ale díky informacím o spojích jsem zjistila, že jako černý pasažér už jedu přes půl hodiny a jestli mi to vydrží ještě dalších dvacet minut, projedeme Pardubicemi a mě budou moci vyhodit až v Olomouci.

Mezitím jsem díky internetu v mobilu zjistila, kde se stala chyba. Já měla jet v 17:17, ale v mé makovici zůstalo zafixováno 17:13.

S kamarádkou jsme to řešily po sms, jak to ještě zachránit, ale opáčila jsem jí, že to budu  uhrávat na chování na zdravé slušné úrovni, mých modrých očích a úsměvu, milým jednáním a uvidíme.

Počítala jsem s průvodčím.

Přišla průvodčí.

Mé modré oči mi zůstaly, úsměv zmizel.

Zbylo ještě zdravé slušné chování na úrovni a milé jednání.

Prve přišel na řadu onen hoch vedle mě, ale projevil se jako zrádce: "Tady slečna s vámi asi bude chtít mluvit první."

Sketa!

Inu dala jsem se do vysvětlování, že jsem si spletla čas odjezdu a tím následně i vlaky. A co tedy s jízdenkou.

Načež mi paní řekla, že na Pendolino mi ta jízdenka neplatí. Začala jsem vysvětlovat, že jízdenku nemám žádnou, ale jaksi to nevnímala a skočila mi do řeči, tak jsem jí to nevymlouvala...

Bylo mi řečeno, že za čtvrt hodiny si vystoupím v Pardubicích a nastoupím do svého původního vlaku.

Co ještě udělalo dobře mému ješitnému egu, a ano, bylo to škodolibé: Onoho hocha vedle mě průvodčí mile upozornila, že si jaksi špatně zadal jízdenku a jede jako invalida...

V Pardubicích jsem si v klidu a v pohodě koupila lístek na vlak, kdy jsem za cestu ušetřila 120 Kč, což není k zahození a šla ukojit svůj hladový žaludek.

Vše bylo tak akorát a za chvilu jsem už opět seděla ve vlaku a jela směr Olomouc.

Musím říct, že krom ušetřených peněz jsem byla za Pendolino ráda i v jiném směru. Alespon třetinu cesty jsem strávila v teple a v pohodě, bez námrazy uvnitř kupéčka, trošky větru a sněžení.

Zkusila jsem to vnímat jako bonus. Říká se tomu pozitivní myšlení.

Prostě jsem se neubránila myšlence, že kdybych "omylem" nastoupila cestou zpět do Pendolina bez lístku, mohli by mě vyhodit z vlaku nejdřív v Pardubicích. A třetinu cesty už člověk vždycky nějak přežije i v horších podmínkách...

Každopádně, takou akční cestu bych si nechala čas od času líbit. Trocha adrenalinu nikdy nezaškodí.